Bunny - Vyznání

  Vylezu ven s koupelny a sednu si na svoji postel. Nehodlám se otravovat s oblíkáním. Stejně bych to za chvíli sundal. Je pátek večer, Bunny zítra nemusí vstávat do školy, takže je jasný, co budeme dělat. Pro jeho klid jsem si nechal ručník obtočený kolem boků. Teď jen čekám, až bude hotový i on. Vystřídal mě v koupelně. Sice jsem se snažil ho přemluvit ke společný sprše, ale odmítnul to. Jednou to ale zvládneme.

Bunny vyjde ven z koupelny. Má na sobě pyžamo a jeho vlasy jsou pořád ještě trochu vlhké. Usměje se na mě, než se stydlivě otočí. Oblíkat se nebudu, musí si zvyknout. Zhasne hlavní světlo. Není potřeba, lampička stačí. Pak si sedne na postel na svoje místo a zakryje se peřinou. Shodím ručník a jdu si lehnout na svoji polovinu.

"Rushi?" osloví mě tiše.

"Hm?"

"Můžu se na něco zeptat?"

"Bunny, nemusíš se ptát, jestli se můžeš ptát," zavrtím pobaveně hlavou. "Prostě se zeptej rovnou."

"Co když ti ta otázka bude nepříjemná?"

"To ale nezjistím, dokud mi ji nepoložíš. Kdyby se mi na ni nechtělo odpovídat, tak ti na ni neodpovím. Ale ptej se, na co chceš, jo?" pobídnu ho mírně. Nechci, aby se bál na něco zeptat. Taky si neumím představit, co za nepříjemnou otázku by mi mohl položit. Na blbý otázky je Bunny moc ohleduplnej a slušnej.

"Už jsem se tě na to jednou ptal a ty jsi neodpověděl. Takže si myslím, že se ti ta otázka nebude líbit. Ale zajímá mě to. Proto jsem si řekl, že to zkusím ještě jednou," šeptá dál a pozoruje přitom peřinu.

"Já ti na něco neodpověděl?" Fakt si nevybavím, že bych nějakou jeho otázku ignoroval. Jo, je to možný, ale nebylo to schválně. Vždycky jsem se snažil mu vše popravdě říct.

"Jednou," přikývne vážně Bunny. "Když jsem se tě ptal na význam tvých tetování."

"Na to jsem ti odpovídal." Byli jsme na pláži a povídali si. Pamatuju se, že jsem se docela bál, že se Bunny spálí. Má tak světlou a citlivou kůži.

"Neřekl jsi, jaký význam má fénix."

"Aha. To mi nějak vypadlo," přiznám. "To ti tak vrtá hlavou?"

"Hm."

"Fénixe jsem si nechal vytetovat potom, co jsem řekl svým rodičům o své homosexualitě. Ono to bylo dost hrozný," zachmuřím se. "Naši to nevzali moc dobře. Jedinej syn a teplouš? Tak to byla fakt rána," ušklíbnu se. "Tehdy jsme se hodně pohádali. Padali různý výhružky a zákazy a... No, nebudu tě zatěžovat detailama," řeknu, i když ve skutečnosti na to spíš nechci vzpomínat. Bylo to až moc odporný. "Každopádně jsem měl tehdy pocit, že jsem spadnul až na samé dno a musel jsem se jako fénix zrodit znovu," pronesu, než se pousměju. "Je to trochu poetický, co?"

"Mně se to líbí," chytne moji ruku Bunny. "Je mi líto, že to bylo takto. Myslím to oznámení rodičům."

"To už je dávno." Nechci o našich mluvit. Musel bych vzpomínat na to, že už asi žádný rodiče nemám. Jo, peníze na tento rok mi od nich přišly, ale ani na jednu smsku nebo email nereagovali. Dokonce se mi email vrátil jako nedoručitelný. V důvodu bylo uvedeno, že můj email je blokovanej. I když jsem dospělej a s rodičema nežiju už dlouho, bylo to dost bolestivý zjištění.

Dívám se na Bunnyho malou ruku v té mojí. Patří tam. Uklidňuje mě a hřeje. Myslím, že on si ani neuvědomuje, jak moc se mi tahle jeho gesta líbí a jak moc je potřebuju. Nikdy by mě to nenapadlo. Přece jen jsem byl vychován v kultuře, kam dotyky moc nepatří. Japonci v dětech pěstují hlavně nezávislost a cílevědomost. Na láskyplnost se tam moc nehraje. Nechci říct, že jsou to chladné stroje. I když moje rodina zrovna tuto definici splňuje. Japonská výchova ale je spíše o dosažení cílů a motivaci k nim. Neuvědomoval jsem si, že chci i tu vřelost, kterou jsem vídal až po přestěhování sem. Jo, máma mě občas hladila po hlavě nebo tváři, ale mazlení u nás nikdy neprobíhalo. Dokud mi to nedal Bunny, nechybělo mi.

"Jaks to vlastně řekl ty svým rodičům?" napadne mě. S jeho otřesným otcem to muselo bejt dost hrůza!

"Neřekl jsem jim to," zavrtí hlavou Bunny.

"Tak jim to donesl někdo jinej?"

"Ne. Oni to tak nějak tušili už od mala. Byl jsem jiný," pokrčí smutně rameny a bezděčně mi stiskne ruku. "Ani Rollovi se neptali. Jen Jimmy. To bylo před pár lety. Myslím, že mi bylo třináct. Věděl to, jen se asi chtěl ujistit. Když měl někdy někdo nějaké narážky, třeba jestli se mi nelíbí nějaký kluk, tak jsem jim to nevyvracel. Tak se ujistili. Moji rodiče... Slyšel jsem jednou paní Rollovou, jak vyprávěla svému manželovi, že se jí moje máma ptala, jestli jsem opravdu gay. To bylo kolem mého dvanáctého roku."

"Je divný, že se tě nikdo nezeptal. Myslím z tvých rodičů," řeknu spíš sobě. Copak se o svýho syna vážně nezajímají? Jeho otec natuty. Ale co máma? Ta se spíš bála, že by se ta 'hrozná' pravda potvrdila. Měli by bejt rádi, že je jejich dítě zdravý a ne řešit blbosti. To samý moji rodiče, prolítne mi hlavou.

"Mně to nevadí. Asi bych jim nezvládnul klidně odpovědět," pousměje se, než zvážní. "S otcem jsem o tom mluvil jen jednou. To tehdy, když... ty víš... jak jsme... Poslední den spolu... tehdy," koktá Bunny.

Přitáhnu si ho k sobě a společně si lehneme. Ani jeden z nás už nechce na podobný hnuseny vzpomínat. Místo toho mi hlavou prolítne něco jinýho. Moje lůžko je tak nemožně malý! Jak rád bych byl u něj doma, kde je obrovská postel. Ale dneska jsme u nás, protože Coul má zítra narozeniny. Abysme se na tu blbou postel vešli, musíme oba ležet okem. Bunnyho záda jsou na mém hrudníku a já cítím jeho nádechy. Už teď tuším, co příjde. Bunny tak krásně voní. Nejen tím svým broskvovým šampónem. Hlavně sebou samotným. K tomu jeho zadek, kterým se tiskne k mýmu rozkroku a je o erekci postaráno. I on to ucítí a udiveně se na mě celý otočí. Tím třením se moje erekce ještě zvětší.

"Za to můžeš ty."

"Nic jsem neudělal," zašeptá s růžovou barvičkou ve tváři.

"Stačí, že tu seš."

Bunny se rozzáří, přesně, jak to umí jen on. A to jsem řekl jen pravdu. Vážně mi stačí jen jeho přítomnost. Nebo jeho hlas, když ho nemůžu vidět.

Chytnu okraj jeho kalhot od pyžama a stáhnu je dolů přes jeho zadek. Bunny se přetočí, aby byl ke mně čelem, a já ho políbím. Sladkej chlapeček. Zabořím se do jeho úst tak, jak se chci dostat i do něj. Prsty mu rozepnu kabátek a stáhnu mu ho. Skončí na zemi, kam za chvíli letí i kalhoty. Nechci, aby byl na sobě něco, kromě mě, měl. Přetočím se, aby byl pode mnou. Málem u toho spadnu z postele, ale povede se mi to.

"Můžeme?" ujistím se, že už je taky připravenej. Já měl trochu náskok.

"Hm."

Natáhnu se pro lubrikant a kondomy, který mám v nočním stolku. Rychle připravím sebe i jeho. Zvednu jeho nohy do výšky, abych měl k němu lepší přístup. Proniknu do jeho prdelky i úst. Bunny ovine své nohy i ruce kolem mýho těla a přitiskne se k němu. Díky tomu nedosáhnu na jeho penis, abych mu mohl pomoc k vyvrcholení. Bunnymu to ale podle všeho nevadí. Nemíní mě pustit. Postupně zrychluju a sebe i jeho ženu k orgasmu. Potřebuju ho. A chci ho mít s Bunnym. Přestanu ho líbat, protože se mi už nedostává dech. Bunny je na tom podobně. Sténá nahlas, a když vyvrcholí, vykřikne moje jméno. Zabořím se do jeho krku a znovu přidám na tempu. Po chvilce zaúpím do jeho krku a úlevně se na něj zhroutím. Když se trochu vzpamatuju, pohnu bokama, abych se z něj dostal. Mně by to nevadilo. Je mi v něm tak příjemně, že bych tam dokázal zůstat věčnost, ale Bunnymu je to asi nepříjemný. On si samozřejmě nikdy nestěžoval, ale vím to z předchozích zkušeností. Zvednu se na lokty a podívám se do Bunnyho očí. Jsou rozzářené a mají ten krásnej, umilovanej výraz.

"Miluju tě," zašeptám, ani nevím proč. Je to pravda a už bylo načase ji říct. Nemusel jsem se nutit, protože ze mě vyšla naprosto sama.

Bunnyho oči se rozšíří a objeví se v nich slzy. Nahnu se dolů, abych mu dal do těch mokrých koutků pusu.

"Nechtěl jsem tě rozbrečet," usměju se na něj.

"Taky tě miluji," posmrkne.

"Já vím," ujistím ho. Vím to moc dobře. Nejen proto, že mi to před pár měsíci řekl. Slova jsou jen slova, která nic neznamenají, když to ten člověk nedokazuje. Bunny mi ale každej den dává najevo, jak moc mě má rád. Doufám, že i on s mýho chování to dokáže poznat.

"Budeme spát, jo?" pohladím ho po tváři.

Přikývne, i když pořád vypadá, že bude brečet. Slezu z něj, lehnu si na bok a obtočím kolem něj ruce.

"Dobrou noc."

"Dobrou."