Bunny - Rushův odjezd

  Probudím se a zkusím se protáhnout. Nepodaří se mi to. Bunny totiž leží těsně vedle mě a jedna jeho noha leží přes moje boky. Tahle pozice se mi vážně líbí. Je to, jako by si mě držel. Snažím se zadržet smích, když si všimnu, že koutku pusy tečou sliny. Nikdy bych neřekl, že slintá. Vypadá to ale skvěle. Kde mám sakra telefon? Tohle si musím vyfotit! Opatrně se natáhnu k nočnímu stolku a vezmu si svůj mobil. Nejdřív vypnu zvuk, abych ho nevzbudil. Pak si to konečně vyfotím.

  Bohužel musím na záchod, takže sundám jeho nohu a vstanu. V koupelně si i umyju obličej a vyčistím zuby. Učešu si vlasy a vrátím se do pokoje. Bunny ještě spí. Posadím se k němu a dám mu pusu na tu jeho uslintanou tvářičku. Zavrtí se, ale pořád je v říši snů. Tak se musím zabavit jinak. Vezmu si telefon a napíšu Coulovi.

                                                                                 Já: V kolik přesně vyrážíme?

Coul: V jedenáct hodin.

Já: Myslel jsem, že pojedeme později!

Coul: Ne. Musíme se přihlásit, ubytovat a zařídit elektronickou kartu.

Já: Kruci!

Coul: Nechce se ti od Sebastiána?

Já: Jo. Vem mi ty tašky, který mám v pokoji.

Zavezu auto do garáže a ty mě tam pak vyzvedni, jo?

Coul: V kolik tam budeš?

Já: Přesně nevím. Zkusím to na tu jedenáctou.

Až budu odjíždět od Bunnyho, tak ti napíšu.

Coul: OK. Pozdravuj Sebastiána.

Já: OK.

  Kolik je hodin? Deset hodin! Krucinál!! Myslel jsem, že budeme mít víc času na rozloučení.

  "Bunny," zacloumám s ním.

  "Hm?" pořád neotevřel oči, ale už mě trochu vnímá.

  "Vstávej. Už budu muset jet."

  Teď se jeho oči prudce otevřou. "Cože?" zeptá se zmateně. Sedne si na postel a podívá se na nástěnné hodiny. "Vždyť je teprve deset hodin," namítne pořád rozespale.

  "Jo, ale Coul chce jet už v jedenáct hodin," odpovím mu a sesednu s postele. "Musíme toho totiž hodně zařídit."

  "Aha," vydechne zaskočeně. Trochu nejistě se rozhlédne, než zaběhne do koupelny. Já se zatím oblíknu. Když si natahuju triko, Bunny se vrátí nazpět do pokoje. Tvář si už umyl, takže na ní nejsou stopy po slinách. Má smůlu. Mám to vyfocené a taky na to nezapomenu.

  Vezmu si všechny svoje věci a hodím si je do batohu. Bunny si sedne do svýho ušáku a bedlivě mě pozoruje. V jeho očích je něco, co se mi moc nelíbí. Je to hrozně zvláštní výraz.

  "Co se děje?" zeptám se ho, on ale zavrtí hlavou. Odhodím batoh na postel, přejdu k němu a skloním se, abych mu dobře viděl do očí. "Bunny, proč se takhle tváříš?"

  Bunny chce uhnout pohledem, ale já mu to nedovolím. Chytnu ho za bradu a držím ho, aby se díval na mě.

  "Tak?"

  "Takto to bylo i minule," zašeptá.

  "Bunny," vydechnu a kleknu si před něj. "Tohle není vůbec to samý. Sice odjíždím, ale vrátím se. Slibuju," ujistím ho. "Přece nejsem tak pitomej, abych znovu utekl. Věříš mi?"

  "Ano. Nemyslel jsem to tak, že bys utekl. Jen mi to tu situaci připomnělo," vysvětlí.

  "Teď je to jen na týden. V pátek zase budu zpátky. Aspoň budeš mít čas na učení," utěším jeho a vlastně i sebe. Nechce se mi od něj, stejně jako on nechce, abych odjížděl. "A taky si odpočine tvůj zadek," zkusím ho přivést na jiný myšlenky. "Pak budeš připravenej na pátek."

  Bunny zrůžoví a mírně mě pleskne do ramene.

  Rozesměju se a pohladím ho po tváři. "Tentokrát nikdo nebude brečet. Ani se loučit. Budeme si psát smsky a za pár dní se uvidíme."

  Bunny přikývne. Nejistě se natáhne a uchopí moji ruku. Stisknu mu ji a přemýšlím, jak mu to usnadnit. Pak mě něco napadne. Vymaním svoji ruku z jeho, vstanu a dojdu si pro svůj batoh. S tím se vrátím k němu. Něco z něj vytáhnu a ukážu mu to.

  "Co to je?"

  "Tvoje spodní prádlo," odpoví zmateně.

  "Správně. Přesněji je to moje špinavý spodní prádlo," řeknu. "Nechám ho tady."

  "Proč?" nechápe.

  "Budu tu mít svoje věci, takže se musím vrátit," cvrnknu ho do nosu a Bunny se usměje. "Když mi nevěříš, že se vrátím pro svýho kluka, tak přijedu pro svý spoďáry," mrknu na něj.

  "Ale já ti věřím!" namítne rozhořčeně. "Jen se mi bude stýskat," pronese posmutněle.

  "Mně taky, neboj. Ale myslím si, že to nebude zas tak hrozný, jak se oba bojíme. Oba budeme mít dost povinností i úkolů, takže nebude čas na nějaký velký smutnění." Aspoň v to doufám. "Teď mi dej pusu, protože už budu muset jít."

  Bunny se natáhne a dá mi jemnou pusu. To se moc nepředal, ušklíbnu se a rozhodnu se to napravit. Rukou si chytnu jeho tvář a pořádně ho políbím. Bohužel to musím brzo ukončit.

  "Tak v pátek," pohladím ho znovu po tváři. "A Bunny?" otočím se ještě ode dveří.

  "Ano?"

  "Ty spodky mi vyper, jo?"

  Bunny se na mě zasměje a já vypadnu ven.