Bunny - První Vánoce

Přejdu ke stromku a vyberu dárky pro Bunnyho. Ty mu podám.

"Děkuji."

"Neděkuj. Ještě ani nevíš, co v nich je," poškádlím ho. "Nejdřív si je rozbal. Snad se ti budou líbit," řeknu už vážněji. Nebyl jsem si moc jistej, co mu mám koupit. On si o nic neřekne.

"Určitě ano," věří mi Bunny. "Tvoje dárky-"

"Nejdřív si rozbal svoje," přeruším ho. "Pak se mrknu na ty pro mě."

Bunny vezme první z dárků a opatrně se pustí do rozbalování. Asi nechce roztrhat balící papír. Nechápu proč. To je přece jedna z těch skvělých věcí na dárcích. On se na to ale soustředí. Nejdřív odlepí izolepy. Samozřejmě tak, aby se papír neroztrhnul. Poté nadzdvihne strany papíru a zvědavě nakoukne pod něj. Trochu nechápavě nakrčí čelo. Vytáhne proto celý dárek a koukne na něj.

"Co to je?"

"Knížka," odpovím jednoduše. "Jmenuje se to první rok na universitě. Teď je ještě prázdná. Ty si tam máš přidávat různý věci." Knihu vezmu do ruky, abych mu to mohl ukázat. "Třeba tady se nalepuje rozhodnutí o přijmutí na školu," klepnu na prázdnou stránku hned na začátku. "Tady je místo na první jízdenku do školy. Sem si napíšeš téma svojí semestrální práce. Tady je místo pro fotky. První párty, tvůj pokoj na koleji, tvoji kámoši, tvoji učitelé, a tak. Zapisuješ si sem různý zkoušky nebo události." Najednou mi to příjde jako naprostá blbost. Neměl jsem to kupovat. Podívám se na Bunnyho a ten se na mě usměje. Je to upřímnej úsměv. On ale jinej neumí. Není člověkem, kterej by se uměl přetvařovat.

"Moc se mi to líbí!" Knihu si vezme a přitiskne si ji k sobě. "Podobnou knihu si vedla Miranda, když čekala Bobbyho. Nevěděl jsem, že je to i pro vysokou školu."

Nenápadně si oddechnu. Podle jeho výrazu nelže a z té knížky má vážně radost. Poctivě si jí listuje a prohlíží všechny stránky.

"Jen se na universitu musím dostat," podotkne.

"O to se bát nemusíš. Vždyť seš nejlepší z ročníku. Řekla mi to Sarah." Ptal jsem se jí, když jsem před školou čekal na Bunnyho. "Nechceš se kouknout na ty další balíčky?" rozesměju se po dalších dvou minutách ticha.

"Jistě." Vezme si druhý balíček a opakuje stejnou proceduru. Dlouhé a opatrné rozlepování. Když vytáhne patery slipy, udiveně se na mě podívá.

"Jo, koupil jsem ti nový spodky."

"Tobě se nelíbí moje spodní prádlo?" zeptá se zaraženě.

"Bunny, rozlož ty slipy," vybídnu ho a on to splní.

Všechny na sobě mají nápisy a obrázky. Moje, nešahat! Nejsem tak nevinný, jak vypadám. Malý a divoký. Tento zadek má svého majitele! Nekoukej na mě!

"Všechny ty nápisy se k tobě hodí."

"Vážně?" ujišťuje se. "Nejsem divoký."

"Ale jsi. Zvlášť, když jsme spolu v posteli."

Bunny prudce zrudne a sklopí oči. To se mu nelíbí. Chtěl jsem ho poškádlit, ale on se tváří, jako by něco provedl.

"Co se děje?"

"Tobě to vad-"

"Ani nemysli na to, že bys to dořekl!" rozčílím se. "Nic z toho, co děláš, mi nevadí. Teda kromě toho tvýho věčnýho shazování sebe sama." Přejdu přímo před něj. "Jsem nadšenej z toho, jak se chováš v posteli! Nechtěl bych, aby ses nějak krotil nebo se držel zpátky! Neobracej všechno na negativum. A jestli se začneš nějak krotit, tak tě donutím toho nechat! Jasný?!"

Rychle přikývne a uvolní se. Trdlo! Pak se naštěstí vrátí k rozbalování posledního dárku. Tentokrát je to velkej balík. Je v něm pyžamo, zubní kartáček, deodorant a ponožky.

"Proč ...?"

"To jsou věci, který zůstanou tady. Pořád si je přenášíš sem a tam. Tak jsem to koupil pár základních věcí. Budeš tak moct sem kdykoli přijet, aniž bys sis nejdřív musel pro ně zajet domů."

"Děkuji."

"Dostals něco od rodičů?" nedá mi to a musím se zeptat. Jestli mu nic nedali, tak jim půjdu zničit vstupní dveře!

"Ano," přikývne. "Oblečení."

Aspoň něco. Bál jsem se, že mu nic nedají. Určitě to koupila jeho matka, ale to je jedno. Kdyby pro něj nic neměli, asi bych se neudržel a pořádně si s nima promluvil. Normálně mi nedělá potíže někomu říct, co si o něm myslím. Ale držím se právě kvůli Bunnymu.

"Ještě jsem ti chtěl dát něco," vzpomenu si a zaběhnu do chodby. Z věšáku vezmu klíček a vrátím se do pokoje. "To je klíč od vstupních dveří. Abys nemusel klepat nebo volat."

"Vážně?" vydechne Bunny v šoku.

"Jo. Čemu se divíš?" Chce se mi smát, když ho tak vidím. Otevřená pusa a nevěřícný výraz. "Nemusíš se bát. Coul s tím souhlasil."

Přikývne a klíč si schová do kapsy. "Já ... já mám zakázáno ... dávat někomu klíč od domu," vykoktá zahanbeně.

"Stejně je to jedno," mávnu rukou. "U vás je pořád odemknuto nebo tam jdu s tebou. Netrap se tím."

"Rozbalíš si teď své dárky ty?"

"Jo." Vezmu si je zpoza stromku a sednu si k němu. "Můžu ten papír rozškubat?" zeptám se a snažím se nesmát.

"Jistě," přikývne vážně. "Pokud by se ti to nelíbilo-"

Zvednu na něj obočí a on zmlkne. Díky. Papír s motivem hvězd strhnu a hodím ho na stůl. Pod ním je bílá neoznačená krabice. Tu z boku rozdělám a do ruky mi vjede miniaturní model mýho Mustanga. Vážně mýho! Dokonce má i stejné kryty na kola. Ty jsem sehnal mimo, nepatřili k tomuhle modelu. Pro vysvětlení se podívám na Bunnyho.

"Je to vytisknuté na 3D tiskárně," odpoví mi. "Když jsem tu jednou byl, tak jsem si tvoje auto vyfotil ze všech stran. Jimmy má jednoho kamaráda, kterej mi to pak vytisknul a nabarvil."

"Je dokonalej," vydechnu. Každej detail odpovídá. Všechno doladěný a vyšperkovaný. "Jak tě to vůbec napadlo?"

"Vím, jak moc máš svoje auto rád. Takto si ho můžeš vzít i na kolej. Toto ti nikdo neukradne."

"Ani nemusím otevírat další dárky a vím, že jsou lepší než moje," povím mu vážně.

"Cože?"

"Žes mi vybral lepší dárky než já tobě. Mně nic moc nenapadlo." Znovu se podívám na ten skvělej model.

"To není pravda! Tvoje dárky se mi moc líbí."

Nebudu se s ním hádat. Radši si rozbalím druhý balíček. V něm je šála a čepice.

"Abys nenastydnul," zašeptá jakoby omluvně.

"Díky. Žádnou čepici nemám," přiznám a nasadím si ji. Je šedá s modrým vzorem. Naštěstí he bez bambule a podobných blbin. Na ty já moc nejsem. Bunnymu by ale slušeli.

"Budu je nosit," slíbím mu a on se zatváří spokojeně. "Moc děkuju za všechny dárky."

"Já také," oplatí mi to. "Krásné Vánoce."

"I tobě, králíčku."